V tradiční gramatice slova, která se analyzují jako výsledek ↗substantivizace adjektiv (✍MČ 1, 1086:488). Mají flexi složené deklinace (typickou pro atributivní adjektiva (mladý, jarní) a jiné slovní druhy v pozici premodifikátoru substantiva (takový, pátý…)), ale jiné vlastnosti sdílejí se substantivy:

(a) Mají distribuci substantiv (Hajný // Myslivec zastřelil srnu), (b) nemohou být v pozici premodifikátoru substantiva (*hajný // mladý člověk), (c) objevují se u nich (shodné) premodifikátory (ten rudský hajný), relativní věty (hajný, kterého jsme potkali) i postnominální neshodné atributy (hajný z Rudy), (d) neobjevují se u nich adverbiální modifikátory (*velmi hajný; náš *dobře / dobrý známý umřel × náš dobře / *dobrý známý zpěvák umřel), (e) mají potenciál reference (hajný_i se svým_i psem), (f) mají syntakticky nezávislé číslo (potkal jsem hajného / hajné) i rod: vodné / *vodný / *vodná; jména s rysem [+hum] se mohou přechylovat: hajný > hajná (přičemž gramatické mask. je co do sexu svého referentu podspecifikované), deriváty ze struktur implikujících sex svého referentu [fem] jsou gramatická feminina tantum (kojná / *kojný, švagrová / *švagrový). Tvoří otevřenou množinu, což je dáno tím, že k nim patří derivačně produktivní typy, např. jména poplatků (školné, výkupné…). Většina členů této podmnožiny substantiv jsou slova, která nejsou homofonní s adjektivy (hajný, mluvčí, porybný, nákupčí, pokojská…), méně slov je homonymních s adjektivy: starý (= ‘šéf’ n. ‘manžel’), příbuzný, n. s verbálními adjektivy: vedoucí, trvalá… Očekávaně: Zatímco tranzitivní verbální adjektiva mohou (jsouce vlastně slovesa s adjektivní flexí) mít akuzativní komplement, homofonní substantiva licencují postnominální genitiv: muž vedoucí tuto stavbu × vedoucí této stavby.

Speciální skupinu tvoří substantiva tvořená z verbálních základů sufixem ‑n‑ a rodově specifikovaná jako feminina: podívaná, zmýlená, kopaná aj. Jsou derivována ještě předtím, než se verbální základ sloučí s reflexivem: podívat se > *podívaná se / podívaná × podívání se / podívání. Kromě názvů her jako kopaná, honěná se tvoří jen od prefigovaných základů (podívaná × *dívaná) a jen s minimem prefixů (podívaná × *dodívaná, ^??zadívaná); tvoření není prediktabilní: Políbil ji na usmířenou ×  na *rozzlobenou. Názvy her a několik málo slov (např. podívaná, sekaná, trvalá …) mají úplnou distribuci substantiv, ale ostatní deriváty mají distribuci omezenou: (a) objevují se jen jako komplement předložky, typicky předložky na (Dodal na vysvětlenou × *Vysvětlená mi nestačí; vydat se do světa na zkušenou; přijít jako na zavolanou), jako komplement předložek jiných jen minimálně (Vrátil se s nepořízenou; Dostal za vyučenou); (b) nepřijímají premodifikátory (*Dodal na svou vysvětlenou; *Přišel jako na maminčinu zavolanou). Předložkové skupiny jsou syntakticky adjunkty a skupiny s předložkou na mají typicky účelovou interpretaci.

Existují také slova, která mají také flexi složené deklinace a se substantivy také sdílejí v povrchové syntaxi distribuci (a):

i vlastnosti (c) a (e), srov.:

Nesdílejí ale se s.s.a.s. vlastnost (b), tj. mohou být v pozici premodifikátoru substantiva (1b), ani vlastnost (d), tj. mohou se u nich objevit adverbiální modifikátory (1d), a ani vlastnost (f), tj. mají číslo a rod syntakticky závislé na substantivu (v konfiguraci pro shodu) (1f); navíc: pokud to jejich sémantika a forma dovolují, tvoří komparativ (1g):

Vlastnosti (b), (d), (f), (g) ukazují, že tato slova jsou adjektiva, která jsou premodifikátory nominálního výrazu, který v povrchové syntaktické struktuře nemá fonetickou realizaci: Jsou tedy součást nominální skupiny, a vlastnosti (a), (c) a (e) jsou tedy vlastnosti onoho nominálního výrazu bez fonetické realizace. Tato adjektiva jsou:

(i) premodifikátory nominálního výrazu, který je v povrchové syntaktické struktuře elidován (viz ↗elipsa), a tedy je z materiálu věty rekonstruovatelný; viz příklad (1):

(ii) premodifikátory nominálního výrazu s vlastnostmi osobního zájmena bez fonetické realizace, které se označuje jako malé pro (viz ↗prázdná kategorie), jaké je typicky ve větě: Eva // Ona // pro hrála. Typickou vlastností pro je to, že jeho interpretace je závislá na řadě faktorů, a podle toho lze rozlišovat:

(a) adj. s pro generickým, tj. s interpretací jména s významem [člověk] (viz (2)), srov. také:

(b) adj. s pro, jehož význam a rod je brán z encyklopedických znalostí; např.: